HISTORIE · VELKÁ REŠERŠE · 3. SRPNA 2026 V 04:00

Kam odešli poslední pacienti? Skrytý příběh kadaňského kláštera

Kdo dnes projde branou alžbětinského kláštera, vidí tiché chodby a prázdné místnosti. Ještě před několika desetiletími tu ale leželi nemocní, připravovaly se léky a pečovalo o sirotky i staré řeholnice. Staré prameny mění dosavadní příběh areálu – a otevírají záhadu, kterou se zatím nepodařilo uzavřít.

Alžbětinský klášter nebyl jen místem modlitby. Po staletí byl spojený také s péčí o nemocné.

Ještě nedávno patřil areál řádu. Dnes je městský. Kadaň za klášter, kostel a přilehlé pozemky zaplatila 28,95 milionu korun, zatímco znalecký odhad měl podle tehdejšího vyjádření radnice činit 46 milionů. Součástí koupě je i přibližně 2,5 hektaru zahrady.

Radnice tak nezískala jen cennou barokní památku. Převzala také rozsáhlý a nákladný areál, pro který musí najít smysluplné využití. Než se začne rozhodovat o budoucnosti, stojí za to pochopit, co všechno se za jeho zdmi odehrávalo.

Čtyři nejdůležitější objevy

Nebyl to jen klášter. Byla to také nemocnice

Příběh začal v polovině 18. století. Příchod alžbětinek do Kadaně umožnila především hraběnka Karolína Justina ze Schönkirchenu. Řád byl do města uveden roku 1746 a o dva roky později byl položen základní kámen kláštera.

Stavba vznikala podle návrhu Jana Kryštofa Kosche, inspirovaného pražským klášterem Na Slupi. První představenou se stala Marie Johana od Svatého Kříže, občanským jménem Maria Theresia z Vogelmayeru.

Alžbětinky se nevěnovaly jen modlitbě. Jejich hlavním posláním bylo ošetřování nemocných. Klášter proto od počátku tvořil jeden celek se špitálem. Později přibyl sirotčinec svatého Josefa, škola pro sirotky a klášterní lékárna se zahradou.

A nebyla to jen malá místnost s několika lahvičkami. Dochované vybavení ukazuje na skutečný lékárenský provoz: nábytek se zásuvkami označenými latinskými názvy léčiv, váhy, nádoby, destilační aparatury, lisy, hmoždíře, formy na čípky, děliče prášků i lékařské nástroje.

Starý pramen prozradil konkrétní číslo: 142 pacientů

Kolik lidí se v klášterní nemocnici skutečně léčilo? Odpověď jsme našli na místě, které běžný internetový fulltext téměř nenabízí: v digitalizované německé lékařské knize z roku 1856. Ta přetiskla statistický přehled českých zdravotnických zařízení za rok 1843.

Mezi nimi je i „Spital der Elisabethinerinnen (zu Kaaden)” – nemocnice alžbětinek v Kadani. Za jediný rok eviduje 142 léčených osob, sedm zemřelých a jedenáct pacientů, kteří v zařízení zůstávali. Uvedená úmrtnost činila 5,3 procenta.

Co znamená „článek z roku 1857“

Roku 1857 vyšla Monographie der Stadt Kaadan Karla Gustava Meyera. Nejde o novinový článek, ale o celou historickou monografii města. Její existenci a citované strany máme doložené, relevantní původní pasáž o alžbětinkách se však zatím nepodařilo získat v úplném a spolehlivě čitelném znění. Meyerovi proto nepřipisujeme konkrétní tvrzení, která jsme v originálu neviděli.

Dosavadní příběh má trhlinu: areál zřejmě nebyl od roku 1961 prázdný

Tady se historie komplikuje. Turistický web města uvádí, že se klášter od roku 1950 postupně měnil v charitní domov pro staré a těžce nemocné řeholnice. Poslední čtyři alžbětinky měly odejít roku 1961 spolu s představenou Marií Pytlíkovou. Od té doby měl být celý komplex prázdný.

Jenže dva jiné prameny říkají něco jiného. Oblastní muzeum v Chomutově píše, že v roce 1966 – po zrušení plicní léčebny – převzalo z kadaňského areálu rozsáhlý soubor lékárenského vybavení. A celostátní zdravotnická ročenka eviduje zrušení léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí v Kadani rovněž v roce 1966.

A to není všechno. O stránku dříve ročenka uvádí také nemocnici v Kadani vzniklou adaptací z léčebny tuberkulózy. Jeden dokument tak zachycuje obě části změny: konec specializované léčebny a současně vznik nebo rozšíření nemocniční kapacity.

Rozpor nemusí znamenat, že jeden z pramenů je celý chybný. Je možné, že po odchodu původního konventu fungovaly v různých částech areálu odlišné instituce nebo že se označení klášter, nemocnice, domov řeholnic a léčebna v dobových dokumentech překrývala. Bez archivních plánů a provozních spisů ale nelze přesnou hranici bezpečně určit.

Největší nezodpovězená otázka: kam odešli pacienti?

Právě tady archivní stopa zatím končí. Žádný nalezený dokument neříká, kam byli při uzavření léčebny přemístěni poslední pacienti. Ročenka u některých jiných rušených zařízení uvádí, kam se převáděl lůžkový fond. U Kadaně zůstala jen stručná poznámka o nízkém využití.

V severních Čechách tehdy fungovala další zařízení pro tuberkulózu a respirační nemoci, například v Ryjicích, Cvikově–Martinově údolí nebo Radostíně. Významnou kapacitu měl také Ústí nad Labem–Bukov. Ani jedno z těchto míst ale zatím nemůžeme označit za prokázaný cíl přesunu.

Pacienti mohli být rozděleni mezi více zařízení. Někteří mohli léčbu dokončit ještě před uzavřením a jiní přejít do odlišného typu péče. Dokud se nenajde přímý zápis, zůstane to pouze možnost.

Známe jméno jednoho lékaře. Jistotu ale zatím ne

Jedna personální stopa se přesto objevila. Odborný projekt Lékařské univerzity ve Vídni uvádí lékaře Richarda Weinera, narozeného roku 1874. Do 15. února 1916 měl působit jako vedoucí lékař rekonvalescentního oddělení v Kadani.

Je to první konkrétní jméno lékaře spojeného s kadaňským rekonvalescentním provozem. Pramen ale neuvádí adresu oddělení. Nemáme proto důkaz, že sídlilo právě u alžbětinek. Richard Weiner je důležitá stopa, nikoli potvrzený lékař klášterní nemocnice.

Konec léčebny přežilo 672 předmětů

Lidé odešli, část vybavení však zůstala zachována. Po zrušení léčebny v roce 1966 putovalo do Oblastního muzea v Chomutově 672 předmětů z někdejšího kadaňského domova řeholnic a klášterní lékárny. Muzeum je označuje za základ své historické lékárenské sbírky.

Soubor obsahuje barokní lékárenský nábytek, nádoby, váhy, laboratorní pomůcky i lékařské nástroje. Nejde jen o dekoraci. Jsou to hmotné doklady toho, jak se v Kadani po generace připravovaly a uchovávaly léčivé látky.

Právě tento soubor nabízí přirozené téma pro budoucí využití kláštera. Kadaň by mohla s chomutovským muzeem jednat o dlouhodobé zápůjčce, digitální rekonstrukci nebo společné expozici. Návštěvník by tak neviděl pouze opravené místnosti, ale pochopil by, k čemu skutečně sloužily.

Od nemocnice k majetku města

Co s klášterem? Nejspíš ne jedna věc, ale chytrá kombinace

Čtenářsky lákavých nápadů může být mnoho. Realita tak velkého areálu je ale tvrdší: nejspíš ho nepůjde opravit a otevřít najednou. Největší chybou by proto bylo vsadit všechno na jediný velkolepý projekt.

Rozumnější je kombinace více funkcí, které lze spouštět po etapách, alespoň částečně pomohou s provozními náklady a zároveň nepoškodí historickou hodnotu místa.

Nejdřív by ale město mělo zveřejnit základní podklady: stavebně-technický průzkum, odhad nákladů, limity památkové ochrany, provozní model a harmonogram etap. Bez nich by veřejná debata byla jen soutěží hezkých nápadů bez informace, co je možné zaplatit a dlouhodobě udržet.

Co si z tohoto příběhu má Kadaň odnést

Alžbětinský klášter není jen hezká barokní kulisa. Je to místo, kde se léčily celé generace lidí, připravovaly léky, vyrůstali sirotci a dožívaly řeholnice. Právě příběh péče je jeho nejsilnější hodnotou – a může být i vodítkem pro budoucnost.

Nové využití nemusí minulost kopírovat. Mělo by ji ale respektovat a umět ji vyprávět. Spojení veřejné zahrady, kultury, vzdělávání, sociálních služeb a připomínky nemocniční historie by mohlo vytvořit místo, které nebude jen draze opravené, ale skutečně živé.

K tomu je potřeba průhledné rozhodování, veřejné podklady a realistický plán. Kadaň nekoupila jen cennou nemovitost. Převzala odpovědnost za místo, jehož historie je mnohem bohatší – a v některých bodech stále záhadnější – než se dosud vědělo.