Uskupení Dáme Kadani novou šanci zveřejnilo v pátek 24. července příspěvek, v němž proti sobě postavilo současný stav Slovanu a novou lávku u Shellu. „Pojďme nejdříve vyřešit jámy a poté stavět mosty,“ napsalo. Slovan a lávka se tak stávají společným předvolebním symbolem debaty o prioritách, přípravě investic a hospodaření města.
Příspěvek nepřináší nový technický posudek, konečné vyúčtování ani dosud neznámou smlouvu. Jde o legitimní politické hodnocení, nikoli samo o sobě o důkaz pochybení nebo přesnou finanční bilanci. Z několika komentářů na sociální síti také nelze usuzovat, že stejný názor zastává většina obyvatel.
Slogan ale správně otevírá otázku, proč jedna velká investice skončila přerušeným staveništěm, zatímco jiná byla dokončována, podle jakých kritérií město projekty řadí a jak občanům vysvětluje jejich skutečné náklady a očekávaný přínos. Odpověď však musí vycházet z dokumentů, nikoli pouze z volebního obrazu.
Nejsilnější otázka není, zda je lávka hezká nebo ošklivá. Zní: proč se zásadní problém nosné konstrukce Slovanu potvrdil až po zahájení prací a kolik přesně město zaplatilo za etapu, která skončila demolicí?
V areálu Slovanu je za mobilním oplocením vidět rozsáhlý výkop, betonové prvky, armování, terénní nerovnosti a část staršího objektu. Pozemek je zarostlý a od okolních komunikací oddělený plotem. Fotografie potvrzují fyzický stav místa k dnešnímu dni; neprokazují samy o sobě výši škody, kvalitu provedených prací ani právní odpovědnost konkrétní osoby či firmy.
Lávka u Shellu je konstrukčně osazená nad komunikací. V okolí přístupové strany směrem ke svahu jsou na snímcích stále patrné zemní práce, oplocení a nezpevněný terén. Z fotografie nelze spolehlivě určit stav kolaudace, datum oficiálního otevření ani to, zda jsou dokončené všechny navazující trasy.