Agent Čeřich: Muž, který přivedl StB ke kadaňským dominikánkám

Když 27. října 1981 přijelo ke kadaňskému charitnímu domu 43 příslušníků Bezpečnosti, sestrám předložili jako záminku kontakt jedné dominikánky s vyšetřovaným knězem Dominikem Dukou. V pozadí však existovala ještě jiná cesta. Vedla přes muže, který se kadaňskému děkanovi představoval jako člověk hledající víru.

Jmenoval se František Jindřich Holeček. Státní bezpečnost jej vedla pod krycími jmény Čeřich a později Juvan. Naše Kadaň nyní získala původní 26stránkovou kopii dokumentu StB, která byla na internetu zveřejněna roku 2006, ale z původních webů později zmizela. Dochovaný materiál uvádí, že Holeček dostal za úkol prohloubit kontakt s děkanem římskokatolické církve v Kadani. Prezentoval se přitom jako potenciální konvertita.

Důvěru získával postupně

Podle nalezeného dokumentu se Holeček s kadaňským děkanem sbližoval postupně. Teprve po určité době od něj dostal k prostudování náboženskou literaturu vydávanou samizdatovým způsobem. Později se dozvěděl, že pochází z charitního domu dominikánek v Kadani.

Právě tento údaj je pro celý případ zásadní. StB už neměla jen obecné podezření, že se v regionu šíří nepovolené náboženské texty. Dostala stopu vedoucí ke konkrétnímu domu, konkrétní komunitě a rozmnožovací technice uvnitř kláštera.

„S přispěním zpráv Čeřicha byla tato tiskárna kontrarozvědkou realizována.“

Výraz „realizována“ patřil do služebního jazyka StB. Neznamenal běžné uskutečnění projektu, ale bezpečnostní zásah proti sledovanému objektu nebo osobám. Ve stejné větě spis zdůrazňoval, že operace proběhla bez narušení Holečkovy konspirace.

Dokument obsahuje ještě jeden důležitý časový údaj. Uvádí, že Holeček v červnu 1981 odeslal z Polska dopis do Vatikánu, v němž vedle své vlastní prezentace sdělil informace vztahující se k odhalené tajné tiskárně v klášteře dominikánek v Kadani. Kadaňská stopa tedy nebyla pouze jedním ústním hlášením: StB ji zaznamenala i při hodnocení jeho písemné komunikace do zahraničí.

Oficiální záminka ukazovala jinam

Sestrám nebylo řečeno, že bezpečnost přišla na základě zpráv Čeřicha. Dobová Informace o Chartě 77 popisuje, že původně měla být provedena prohlídka pokoje jedné staré dominikánky kvůli jejímu kontaktu s Dominikem Dukou. Sestra uvedla, že je příbuznou Dukaovy rodiny, několikrát do roka mu prala řeholní oděv a jinak s ním v kontaktu nebyla.

Když se v jejím pokoji nenašel očekávaný „závadný materiál“, operace se přesto nezastavila. Rozšířila se na celý rozsáhlý dům. Policisté hledali skryté prostory, otevřeli kryptu a odvezli stovky knih, dva cyklostyly a téměř všechny psací stroje.

Rozdíl mezi tím, co bezpečnost věděla interně, a tím, co sdělila sestrám, je jednou z nejdůležitějších částí příběhu. Kontakt s Dukou mohl poskytnout použitelnou procesní záminku. Agenturní zprávy však podle hodnocení Čeřicha ukazovaly přímo na místo výroby samizdatu.

Co dnes můžeme tvrdit — a co ještě ne

Z tohoto dokumentu ale ještě nevyplývá, že Holeček osobně navrhl rozsah razie, vybral datum, rozhodl o nasazení 43 příslušníků nebo věděl, jak brutálně bude prohlídka probíhat. Taková tvrzení by vyžadovala operační plán, rozhodnutí příslušných útvarů nebo dochované příkazy velitelů.

Stejně tak zatím neznáme přesné datum každého Holečkova kontaktu s děkanem ani úplné znění jednotlivých agenturních zpráv vztahujících se ke Kadani. Nalezený dokument obsahuje souhrnné služební hodnocení, nikoli kompletní sadu jeho jednotlivých hlášení.

Z Kadaně do Říma

Kadaňská epizoda nebyla koncem Holečkova působení pro československou rozvědku. V roce 1981 byl připravován k dlouhodobému vyslání do zahraničí a následně působil v Itálii. Měl se začlenit do prostředí československé kněžské emigrace a získávat informace o duchovních působících v Římě.

Jeho minulost vyvolala veřejnou debatu až po roce 1989. Když se informace ze svazku dostaly na veřejnost, Akademie věd rozhodla o odebrání medaile Jana Patočky, kterou Holeček dříve obdržel. Sám Holeček později svou spolupráci označil za životní chybu a veřejně žádal církevní prostředí o odpuštění.

Pro příběh Kadaně je však nejdůležitější období před odjezdem. Právě zde lze na konkrétním případu sledovat metodu StB: budování důvěry, získání materiálu, určení místa výroby a následnou operaci vedenou tak, aby její skutečný zdroj zůstal skrytý.

Rozhodovací řetězec zatím zůstává skrytý

Nově získaná kopie celého zveřejněného dokumentu významně zpřesňuje roli agenta Čeřicha. Stále však neodpovídá na otázku, kdo uvnitř StB rozhodl, že proti domu převážně starých a nemocných žen vyšle desítky lidí, psy a techniku a nechá prohledávat celý areál.

Odborná studie Andrey Benedicty Hübnerové odkazuje v souvislosti se souběžnými raziemi v Kadani a na Moravci na vyšetřovací spis V‑12555 PL, vedený ke kauze Dominika Duky. Veřejně dostupná studie však neuvádí konkrétní strany ani nepřepisuje dokument, který by zachycoval schválení a vyhodnocení operace. Dokud příslušnou část spisu neuvidíme, nelze poctivě tvrdit, že známe jeho přesný obsah nebo rozhodovací řetězec zásahu.

Jedno je už nyní jistější než v době zveřejnění druhého dílu: StB nepřišla do kláštera náhodou. Její spolupracovník se předtím dostal k samizdatu přes kadaňského děkana a bezpečnost pak zasáhla proti místu, které jí jeho informace pomohly označit.